Starý český panský rod, v roce 1621 povýšený do hraběcího stavu. Jako prapředek je uváděn Bleh, žijící na přelomu 11. a 12. století. Jméno odvozují od hradu Chlumu u Čáslavi a Košumberka na Chrudimsku. Za husitských válek rod podporoval stranu podobojí. Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572-1652) konvertoval ke katolicismu a oženil se s Lucií Otýlií z Hradce Díky tomuto sňatku pak přešel do Vilémových rukou majetek i výsady pánů z Hradce a rodový slavatovský erb (tři zlaté a čtyři modré pruhy) byl rozšířen o erb hradecký. Před vypuknutím stavovského povstání zastával Vilém úřad královského místodržícího. V květnu 1618 byl společně s Jaroslavem Bořitou z Martinic a písařem Filipem Fabriciem obětí 2. pražské defenestrace, pád z okna Pražského hradu však přežil. Slavatové vlastnili například Červenou Lhotu, Kardašovu Řečici, Žirovnici, Telč, Stráž nad Nežárkou či Novou Bystřici. V roce 1712 rod vymřel po meči.